angličtina > známá neznámá PEXESO LEKCE   1 - 24 RSS

PŘEDMLUVA

Jako lektor jsem svými studenty mnohokrát tázán na to, jakou jazykovou zkoušku bych doporučil. Nejznámější jsou: státní zkouška, TOEFL (Test of English as a Foreign Language) a také Cambridge Certificate. Každá z nich je docela náročná a těžko říci zda mezinárodní zkouška je lepší než státní, anebo naopak. Vše je to o znalostech a mít potvrzení o tom, že jste uspěli může být výhodou pokud, budete žádat o nové zaměstnání nebo se budete zajímat o lepší pozici ve vašem stávajícím.

TOEFL je zkouška z americké angličtiny, kterou nejčastěji skládají zájemci o studium na univerzitách v USA, a samozřejmě je také velmi dobrým potvrzením vašich znalostí. Jedinou nevýhodou je omezená dvouletá platnost certifikátu. Pokud se chcete ucházet o studium v USA a Vaše vybraná univerzita vyžaduje tuto zkoušku, pak nesmí být starší dvou let. Státní zkoušky jsou samozřejmě velmi rozšířené a mnozí je berou jako nejvěrohodnější. Největší výběr mezinárodních zkoušek různých úrovní, které se nazývají Cambridge Certificate, nabízí British Council (Britská rada).

Tato kniha má pomoci objasnit časté potíže, se kterými se setkáte nebo jste se již setkali při studiu. Zaměření je na výslovnost a porovnání slov, ve kterých se nejčastěji chybuje. Jako výchozí je použita britská angličtina BrE a tam, kde je použita americká angličtina, je označení AmE.

V průběhu psaní jsem strávil spoustu času doplňováním, škrtáním nebo přepisováním a někdy bylo obtížné rozhodnout, která slova jsou nejvhodnější k porovnání a na která je třeba se zaměřit. Jednotlivá hesla nemají úplný výčet významů v českém jazyce, ale spíše ty překlady, které jsou nejvíce používané. Pravda, někdo může říci, že výběr je místy více subjektivní, a proto je lepší také současně použít slovník.

Kniha není určena pro začátečníky, jelikož zde není vysvětlena gramatika ani probírány časy, přesto i někdo, kdo začíná se studiem jazyka zde může najít mnoho užitečného. Veškerou slovní zásobu v této knize by měl znát téměř každý mírně až středně pokročilý student angličtiny. Učebnice takovéto úrovně jsou označovány jako pre-intermediate, intermediate nebo upper-intermediate. Toto označení záleží samozřejmě na daném nakladetelství. Záměrně neuvádím jména učebnic nebo nakladetelství, protože bych nechtěl upřednostnit nebo znevýhodnit žádnou publikaci.

Výběr knih je velmi osobní volba. Pokud někdo má angličtinu jako studijní předmět, většinou si jednotlivec nemůže sám vybrat, ale musí se podřídit kolektivu. Pokud máte možnost volby, tak nelze jednoznačně upřednostnit českou anebo anglickou učebnici, každá má své přednosti. Někdo má raději českou, protože si může snadno sám studovat gramatiku nebo porovnávat česko-anglické překlady, na druhé straně si někdo jiný vybere anglickou, kde sice není vysvětlení v češtině, ale může se setkat s odlišnou slovní zásobou a jinými druhy cvičení. Použijete-li ke studiu jakoukoli knihu, tak dobrá zpráva je, že gramatika je vždy stejná. Je dokonce lepší používat více než jednu učebnici, pokud nejste úplní začátečníci. Rozsah a hloubka probírané gramatiky se v každé knize může podstatně lišit a také máte možnost porovnat slovní zásobu, což určitě není na škodu.

Nejdůležitější je mít trpělivost, naučit se používat knihy a mít systém v učení, protože spoustu času je třeba věnovat studiu samostatně a ne pouze ve škole nebo v kurzu.

Přestože jsem nechtěl jmenovat žádnou učebnici, dovolil bych si alespoň zmínit tuto zajímavou četbu.

Tyto knihy jsou v angličtině a není mi známo, zda byly vydány česky.

Aitchison, James. Guide to Written English. Cassell, 1994.
Bryson, Bill. Mother Tongue. Penguin, 1991.
Bryson, Bill. Troublesome Words. Penguin, 1984.
Crystal, David. The Cambridge Encyclopedia of the English
Language, second edition. Cambridge. University Press, 2003.
Cullen, Kay. Guide to Effective Grammar. Chambers, 1999.
King, Graham. Good Writing. Collins, 2000.
Trask, R. L. Guide to Punctuation. Penguin, 1997.

Toto jsou knihy psané česky s anglickými překlady.

ÚVOD

Je zvláštní, že spousta lidí tvrdí, jak je angličtina jednoduchá, ale obtížnost se nedá posoudit podle počtu pádů nebo dokonce podle skloňování sloves. Stěží si ten, kdo studuje francouzštinu, němčinu nebo španělštinu, dokáže představit takovou odlišnost psané a mluvené angličtiny. Ten, kdo hovoří anglicky, jako by se musel učit nový jazyk, pokud si chce něco přečíst a naopak bez důkladné znalosti a studia se velmi obtížně zjištuje správná výslovnost psaného textu. Je snad nutné, aby člověk každé jednotlivé slovo vyslovil a přečetl desetkrát, padesátkrát nebo stokrát, aby mohl říci, že ovládá výslovnost? Nebo je snad používání gramatických časů, popřípadě slovní zásoby, snadné? Je správné říci, že člověk hovoří anglicky, když má slovní zásobu 500, 1000 nebo 3000 slov?

Je nutné anebo má význam se bránit vlivu angličtiny na český jazyk? Procházejí snad i jiné světové jazyky obdobím stále většího používání anglických nebo amerických výrazů? Je nutné se tomu bránit anebo má člověk podlehnout a naučit se anglicky?

I přes tak velký vliv a prostupování anglických výrazů do jiných jazyků se podívejme na jejich počátek a původ. Je možné, že mnohá slova, tak notoricky známá a anglicky znějící, pochází odjinud.

Největší vliv na starou angličtinu (Old English přibližně do r. 1066) měla latina, francouzština a také skandinávský jazyk (Old Norse).

Rok 1066 po dobytí Británie Vilémem Dobyvatelem se označuje jako začátek ohromného vlivu normánské francouzštiny. Pro nás mnohá typicky anglická slova pocházejí původně z francouzštiny. Není divu, když téměř po dvě století vládli v Anglii francouzští panovníci. Úřední jazyk byla francouzština, a proto téměř všechna slova mající něco společného s vládou nebo parlamentem mají tento původ. Angličtina byla poprvé zavedena v anglickém parlamentu až v r. 1362. Mnohá slova byla přebírána do angličtiny, takže některé typické výrazy jako authority, court, crown, empire, government, liberty, mayor, messenger, parliament a další vůbec nemají anglický původ. Angličtina je daleko více používána od počátku 15 století a postupně vytlačuje francouzský jazyk, který byl považován za samozřejmost v lepší společnosti.

Středověká angličtina (Middle English) označuje období přibližně od r. 1100 asi do druhé poloviny 15 století. Pro nás může být překvapením, že i anglický jazyk měl skloňování a také se používal mužský, ženský a střední rod pro neživotná podstatná jména. Zrušení skloňování sloves se nestalo náhle, ale trvalo poměrně dlouho. Také z toho důvodu současně vznikalo pevné uspořádání věty (slovosled). Proto se používá a zdůrazňuje uspořádání podmět-sloveso-předmět v každé učebnici. Slovosled je pevně daný a podmět, sloveso, předmět ani příslovečné určení se nedají libovolně přesouvat tak, jako v českém jazyce.

Do roku 1400 bylo do angličtiny převzato asi 10000 nových slov z francouzštiny a několik tisíc z latiny. Až do této doby se mimochodem používají písmena "u" nebo "v" ve stejných výrazech a často se zaměnují. ¨Později tam, kde kdysi bylo "u" se píše "v" a kde bylo "uu" se začíná psát "w". Proto se také "w" vyslovuje [dablju:] a ne [dablvi:].

Po objevu Nového Světa byla použita slova dalších cizích jazyků pro nové koncepty, lékařství, techniku, technologii, objevy nebo vynálezy a posléze také pro chemii a fyziku. Slovní zásoba byla přebírána hlavně z řečtiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a portugalštiny. Později, když bylo objevování nových území a kolonií v plném proudu se začala přebírat slova ze všech světových jazyků.

Pokud se Vám podaří setkat se s texty z počátku 17. století, pak jste asi spatřili podivné koncovky sloves. Například Shakespearovy divadelní hry obsahují slova doth, cometh; It raineth every day,a podobně. Koncovka -th se běžně používala pro 3. osobu jednotného čísla. Až v polovině 17. století se u sloves objevuje koncovka -s. Dokonce otázky a zápory se tvořily podobně jako v jiných jazycích bez do, does anebo dalších pomocných sloves a tvořily se pouze intonací nebo přízvukem.

Od začátku 19. století se používá gramatika, hláskování a také interpunkce způsobem, jaký známe dnes. Možná, že místy je trochu jiná slovní zásoba nebo některé výrazy mohou znít staromódně, případně některá slova, i když psaná stejně jako v současnosti, mohla mít jiný význam.

Začátek 19.století byl obdobím kdy se podstatně zjednodušilo hláskování v AmE, nejčastěji, aby bylo ve shodě s výslovností.

Zde jsou pouze některá slova:

[ ´meidžə, meə]

[ meik, fo:s]

[ ´mænjufækčə]

[ ´ma:məleid, džæm]

[ ´mæri, ´meri]

[ ´mæksim, ´mæksiməm]

[ mi:l]

[ ´mi:diə, ´mi:diəm]

[ ´mə:si, ´mə:sinəri]

[ ´milia:d, ´biliən]

[ ´mo:nin, mounin]

[ ´mo:nin, mo:nin]

[ em pi:, em i: pi:]